v sobě asi litr růžovýho vína
kafe
půl čtvrtý ráno
mírná opilost
http://www.imdb.com/title/tt0246578/
Dokoukal jsem. Nic jsem nečekal. Nic jsem nevěděl. Jen to, že hlavního hrdinu pronásleduje králík.
Film doporučuju.
Narazil jsem na něj v rámci 9gag příspěvku „mindblowing movies“, kam mimo jiné patří i Predestination, Another world, …
V průběhu jsem měl snad i strach (?) … Králík tohodle rázu není úplně dobrá věc v tuhle hodinu, v tomhle stavu.
Je mi fajn. Cítím se…. vlastně se spíš necítím sám. Film je to vlastně asi o ničem (ne, nebudu to mazat, ač jsem na pochybách). Nebudu recenzovat, nebudu psát děj, jen pár myšlenek…
Schizofrenní chlapec, co vidí králíka. Má s tim problémy. Nějak to s chlapcem i králíkem dopadne. Všechno končí tak, kam celej film směřuje…
…ke šťastnýmu konci… , jinak to nazvat asi nemůžu ze svýho úhlu pohledu.
Na každýho bude působim film dementně, bude z něho smutnej, bude z něho zmatenej. I proto se cítím divně. Ne teď. Celej život. já totiž úplně chápu potěšení chlapce z finálních scén.
Obecně se bojím smrti. Zároveň se na ní těším. Proč? Strach plyne z nevědomosti a neznáma toho, co člověka čeká.
Podle pravoslaví, teologie (filozofie) mojí víry, přijde soud, který oddělí sémě od plevel. Všichni budeme souzení a všichni dostaneme to, co si zasloužíme. Celá tahle věc je tak jednoduchá. Choval ses nějak – někam půjdeš. Zároveň ale, oproti jiným frakcím (ke kterým chytám nevědomky rapla, jak se víc dovídam o orthodoxii) jde o soustředěný chování už tady. Není očistec. Myšlenka očistce (která mimochodem vede v končeným důsledku i k očištění satana a všech ostatních démonů, což je při nejmenším absurdní) vychází z teze teologa, kterej si v prvním tisíciletí něco špatně vyložil a publikoval. A někdo si to prostě vzal za svý, protože se tim lehce dá vysvětlit něco. Ono vůbec celá římsko-katolická teologie je o dost jednodušší – všechno se dá vysvětlit (resp uchopit – vysvětlit se dá i naše teologie, jenže katolíci ve svojí teologii nemají problém vysvětlit Boha, což je prostě totální bullshit; viz scholastika), všechno se dá odpustit, vlastně je jedno, jak člověk žije, právě kvůli očistci, kterej znamená pro každýho strávit „nějakej ten pátek“ v mukách a pak *pink*, člověk je v ráji. Jenže takhle jednoduše to prostě fungovat nemůže. Tomu jsem přestal věřit … ani nevim kdy. Ne. Kdyby tohle fungovalo, totálním relativismem by bylo vlastně úplně jedno, jak se člověk chová. Pravoslaví káže o celoživotní askezi (odříkání si věcí a usměrňování svejch emocí/vášní – který jsou dle naší teologie hlavní příčinou hříchu). Ta pak přináší ovoce. Existuje i několik svatých, kterým se to podařilo a dosáhli zbožštění (tzn. theosis, kdyby někdo chtěl googlit podrobněji…). Viz Serafim Sarovský, kdyby někdo hledal. (Je to ten, co k němu chodila divá zvěř a dlouho při modlitbách klečel na kameni. Zrovna ČT o něm má nějakej dokument. Jestli to někoho zajímá, čekněte archiv.)
Jo, to jsem se v tomhle stavu zas o něčem rozkecal…
Ale zpět k pointě – člověk obecně má (asi) strach z neznáma. A mám pocit, že takovou hlavní neznámou je smrt. Psal jsem, že se bojim. To je zřejmý, ale proč se těšit?
Zase se vracim k filmu. A omlouvam se, že spoileruju, ale film je vlastně o pocitu, ne o tom, jak to skončí… Takže – hlavní hrdina se na konci usmívá. Ví, že přichází konec. Ví to. A usmívá se. Nebudu ani nadhazovat řečnickou otázku, proč by to dělal.
Ten člověk je šílenej. A má toho za sebou psychicky dost. Těší se na smrt, protože mu nic tady nepřijde reálný, přijde si sám.
Kdo ví, kam tím mířím, ať zvedne ruku!
Je zvláštní, že zrovna tenhle psycho film ve mně vyvolal pozitivní náladu.
-nejsem sám!-
Ne, vážně. Cítím se sám. Nechápu smysl toho trýznění tady a ač mi třeba i jakákoli teorie o životě a smrti přijde logická, nevidím smysl. Shodou okolností s tím kontrastuje to, že jsem se dneska (na hodině Pravoslavné psychoterapie) dověděl, že se mnou asi něco není v pořádku (světe div se!). A že je to možný z několika důvodů, bláblá, … a že bych měl víc chodit do chrámu a měl bych na sobě pracovat, protože člověk bez Boha (mimo jiné) pociťuje prázdnotu, nemá chuť k životu, … A ač mi pravoslavná teologie fakt dává smysl a mám pocit, že je pravdivá (koneckonců k teorii zbožštění – theosis jsem přišel sám, aniž bych věděl, že to vůbec existuje), nemyslím si, že by mi mohla pomoct. Ale to je těžko říct, dokud to nevyzkouším na 100%…
…
Zkráta je divný, že je mi po tom filmu spíš líp, než hůř. Chápu hlavního hrdinu. Chápu jeho nepochopení.
Nechápu králíka.
—
Před třema měsícem jsem začal kreslit. To je teda na jiný téma. Chci spíš sám sobě připomenout, co chci rozvádět příště. Že nevidět progres je vlastně peklo… A že se nesnášim za to, že se nesnášim…
…a jestli tohle čte někdo, kdo mě nezná, musí si myslet, že jsem totální EMO guy.
Nejsem.
Maximáně jsem bejval, ale jelikož jsem odjakživa zavrhoval a nesnášel jakýkoliv skupiny, je to spíš o tom mě nějak obecně označit. Asi se tomu nebráním. Každej někam patříme. A každej to o ostatních vnímá jinak.
Říkejte mi jak chcete – jsem divnej a nebránim se tomu.
Normální lidi jsou kreténi.
Burned-souled stories 